1G - pěšky, na koloběžkách i lodích

přidáno: 29. 6. 2021 0:47, autor: Veronika Mudrochová   [ aktualizováno 29. 6. 2021 0:54 ]
Nadešlo ráno a my jsme se za umolousaného, nevyzpytatelně sychravého počasí úspěšně setkali na hlavním nástupišti staropackého nádraží. Natěšení, usedli jsme do vlaku a vyhlíželi, všechny zážitky a radosti, které nás čekaly. Cesta byla pohodová, až na nečekaný přestup, jež nastal díky výluce vlaku. S úsměvy na tvářích jsme vyčkávali další vlak, netuše, že největší sranda nás teprve čeká.
Při příjezdu na Malou Skálu, naší konečnou stanici, nás překvapil prudký liják. Stále bylo horko, a tak jsme déšť až na zmoklé spacáky celkem uvítali. Na Žlutou plovárnu jsme dorazili promrzlí a mokří, ovšem šťastní. Troufám si říci, že jsme ani jedenkrát po celou dobu výletu nedovolili, aby nám deštivé, počasí zkazilo náladu a užili si výlet se vším všudy. Možná i o něco víc.
Po vítané pauze v bufetu, jsme se vydali zdolat další úsek výletu, jímž byl vyhlídkový výšlap k rozhledně Kopanina. Cestu vzhůru jsme proložili krátkou pauzou, kterou někteří z žáků využili k prohlídce hradu Frýdštejn. Spolu s dosažením cíle naší túry přišel i nečekaný slejvák, v němž jsme svědomitě nastoupili na koloběžky a dali se k ústupu, směr Žlutá plovárna. Co vám budu povídat, sjezd zpátky dolů byl krušný. Ovšem až na bolestná, válečná/silniční zranění dopadlo vše dobře.
Poté následovala druhá pauza, v nám již známém bufetu. Následně jsme plni elánu a odhodlání, skálopevně přesvědčeni o naší nepotopitelnosti nasedli do samb (;D), a nechali se unášet proudem k jezu. K našemu překvapení zdolal jez pouze jedno plavidlo našeho oddílu, které se pod ním následně cvaklo. Předešlé, deštivé počasí nás po zbytek dne již opustilo, a tak jsme si užívali poklidu plynoucí řeky. Klid, kterého na nás bylo ve výsledku až moc, jsme narušili lodními/vodními bitvami, z nichž se vyvinula soutěž o nejvíce zatopené plavidlo.
* tip: Kšiltovka nebo jakýkoliv savý materiál po ruce se na vybírání vody z lodi vždy hodí i přes risk, že danou věc pravděpodobně utopíte.
Zmoženě, dopluli jsme do místa činu, kempu Dolánky. Postavit naše strohé příbytky a vyrovnat deficit základních životních potřeb, na které přes den nebyl čas. To jediné se nám v tu chvíli honilo hlavou.
Plni nových sil, vydali jsme se na průzkum okolí. Nedaleko od našeho tábořiště, nalezli jsme spoustu nových přátel, mezi něž patřila např. pastvina krav, které nám učarovaly. Myslím si, že jsou již všem naše priority dost jasné :D. Večer jsme se rozhodli zajít na večeři do nedaleké restaurace, Zrcadlové kozy. Nejsilnějším zážitkem pro nás ovšem byl zajímavě řešený přívoz přes řeku Jizeru, který jsme při cestě k restauraci museli zdolat. Když jsme se úspěšně přepravili, usedli jsme ke stolům a pustili se do jídla. Nikomu se do kempu ihned vracet nechtělo, a tak jsme ještě chvíli zůstali na hřišti u restaurace a seznámili se s místními kozami a pávem.
Později večer jsme se spolu se sluncem nenávratně blížícím se k horizontu vydali zpět do kempu, jelikož nás čekala poslední část denního programu, kterou jsme si nechtěli nechat ujít!
V rychlosti popadli jsme výbavu, jež nás měla ochránit před nastávajícím chladem a zamířili do Turnovského letního kina. Cíl našeho večerního pochodu nás uchvátil již od prvního pohledu. Nedočkavě, usedli jsme na rozsáhlé lavice a pozorovali potemnělé okolí kina. Šum publika ustal a první tóny úvodní znělky filmu započaly. Ani si nedokážete představit jak úžasný pocit to byl, opět sedět mezi skvělými lidmi, v kině.
Názory na film se velice liší, a tak je nad ním těžké vynést výsledný verdikt. Mám ovšem pocit, že z celkového zážitku jsme všichni uneseni, jelikož šlo spíše o pocit, než o samotný snímek.
Zpět v tábořišti jsme se ocitli tak rychle, že si na cestu ani pořádně nevzpomínám. Náš zážitek tím ovšem neskončil. To vám povídám, ohřívání guláše na plynovém vařiči v půl jedné ráno vám v hlavě prostě utkví, i když byste nechtěli. Tlachání u studeného ohniště za světel noci, nastávajícího ranního šera, ostře chladné, brzké ranní rosy a paprsků vycházejícího slunce probleskujícího nachově červenými obláčky cukrové vaty také. O to více, promrzlí uvítáte hebké obětí šustivého spacáku spolu s pár hodinami přerušovaného spánku neúměrného deficitu. Avšak, vrňavé klubíčko dychtící po přívětivosti a dávno ztracený pocit divoké/svobodné živelnosti za to stojí.
Je ráno a stanové městečko se začíná probouzet. Všichni se postupně podle tučňáčího vzoru vykolébají ze svých přehřátých příbytků a shromáždí se u vyhaslého, vlhkého ohniště. Ráno bylo líné, umolousané. Část táborníků setrvala v kempu a druhá část brázdila hladinu nedaleké řeky.
Když se poledne přehouplo v odpoledne, sbalili jsme své saky paky a zamířili na cestu zpět, domů. Poslední loučení, pac a pusu, konec. 
A teď vzhůru domů, dohánět pozůstatky spánkového deficitu.

za 1.G
Marie Knapová















ą
Veronika Mudrochová,
29. 6. 2021 0:47
ą
Veronika Mudrochová,
29. 6. 2021 0:53
ą
Veronika Mudrochová,
29. 6. 2021 0:47
ą
Veronika Mudrochová,
29. 6. 2021 0:47
Comments