ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Adaptační kurz 1. A

přidáno: 3. 10. 2012 0:17, autor: Marián Klapka

Sešel se rok s rokem a na Střední odborné škole pedagogické máme zase „prvačky“.

Jako každá třída, tak i 1. A vyjela na seznamovací kurz. Spolu s námi jely i profesorky

Mgr. Šárka Horáková, Mgr. Jana Knapová a paní třídní Mgr. Ivana Koudelková.

10. 9. 2012 se začala před školou hromadit spousta děvčat s velkými cestovními taškami.

Netrvalo ani moc dlouho a vyjely jsme. Autobus nás odvezl na krásné místo u lesa a už z dálky

byl vidět nápis na lehce povlávající vlajce. „Homole“. Nádherný areál na krásném prostředí s beachvolejbalovým hřištěm. Ubytování netrvalo ani moc dlouho. Za pár minut jsme se shromáždily

ve společenské místnosti, kde jsme se všechny představily. Paní profesorka Horáková nám dala první, nepříliš lehký úkol. Starat se o někoho celé ty tři dny. Uběhlo nám to velice rychle, a už jsme se těšily na další den.

11. 9. 2010 ráno jsme všechny vstaly na snídani. Musely jsme nabrat sílu na celý den.

Venku bylo veliké teplo. Paní profesorky si pro nás připravily zábavné a poučné hry. Musely jsme se například srovnat bez mluvení podle věku. Bylo to velice obtížné, ale zvládly jsme to jen s několika chybičkami. Dále přišla hra na mašinku, taktéž velice zábavná. Po lehkém občerstvení přišly na řadu náročnější hry. Například Bandiera, ve které se vždy dvojce děvčat praly o šátek a snažily se ho dotáhnou na svoji půlku.

Děvčata se už mezi sebou poznala více, tak paní profesorky přitvrdily. Nevím, jestli se v tomto případě dá mluvit ještě o hře. Ulička důvěry i pád důvěry spočívá v tom, že padající musí naprosto věřit těm, kteří ho chytají, to samé probíhající musí důvěřovat ostatním, aby zvedly ruce, když bude probíhat. Bylo vidět, že jsme si ještě moc nedůvěřovaly, protože tyto věci dělaly jenom některé. Dostaly jsme i další úkol -  najít kus přírodniny, která nás vystihuje. Každá z nás si našla něco jiného a večer u ohně jsme musely říct něco o naší věci, čím nás vystihuje, a položit ji na bílý papír.

Po opékání a zpěvu u ohně se postupně všechna děvčata uvelebila v postelích a usnula jako špalky.

12. 9. 2012 bylo velice deštivo a zamračeno. Ale hodně dívek mělo díky počasí ponuřejší náladu. Paní profesorky nám zadaly poslední úkoly, mezi které pařilo například zapsání pravidel třídy. Dále přišel čas na balení. Mnoho dívek už se těšilo na svoje rodiče, malé sourozence, zvířata a nebo třeba jen na intrenát.

Tento kurz přinesl všem žákyním 1. A spoustu zkušeností a poučení. Myslím, že se na adaptačním kurzu líbilo. Teď budeme jenom doufat, že tak dobré vztahy nám vydrží dlouho. Doufám, že co nejdéle .


Anna Jansová

Comments