ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Celostátní finále dějepisné olympiády – Jaroslav Moravec aneb cesta tam a zase zpět

přidáno: 15. 6. 2010 4:45, autor: Alena Lelková   [ Aktualizováno 15. 6. 2010 5:20 uživatelem Michaela Matúšová ]


Cesta ho čekala dlouhá hned od začátku. Jára se mnou, Davidem Broulem (jen tak pro informaci), musel absolvovat těžké testy v podobě papírové, které se právem zařadili mezi nejtěžší v mém životě. Podstoupili jsme těžké okresní kolo, které se konalo v Jičíně 26. ledna v K-klubu. Zde jsme skončili já na třetím místě a Jára na druhém. Do krajského kola, jež se pro změnu konalo v krajském městě Hradci Králové 8. dubna v DDM, postupovali první čtyři, tudíž i já a Jára. Umístili jsme se celkem znamenitě. Já jsem skončil na světoborném třetím místě a Jaroslav, chudák, na blbým prvním místě. Mne se trojka držela jako h…o (doplňte sami dle libosti) košile.

A dále už Jára vypráví své zážitky:

Ihned jak jsem se dozvěděl o mém postupu do národního kola, začal jsem se znovu učit a na všem pracovat. S naší drahou paní profesorkou Alenou Lelkovou, která to se mnou a s kamarádem Davidem Broulem vydržela až do krajského kola v Hradci Králové a jež nás a potom už jenom mne připravovala na těžké testy a cvičení, které nás čekaly v pracovních listech. Onu bych zvláště zdůraznil, neboť ta mne a mého váženého kamaráda Davida, který do celostátního kola bohužel nepostoupil, navedla na tuto krásnou a zajímavou dějepisnou olympiádu, pro kterou jsem již tolik vytrpěl a zkusil, ale mně to nikdy nikterak nevadilo. Spíše naopak. Práce a učení na tuto a i minulou olympiádu mne obdarovala obsáhlými vědomostmi a novými zkušenostmi s dobou dávno zemřelou. Došel jsem tak k přesvědčení, že právě tato doba by se měla stále oživovat. Proto je důležité připomínat si události historie, aby se na ně nezapomnělo, neboť bez znalosti dějin není možno chápat přítomnost a už vůbec ne myslit na budoucnost.   

Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera, kdy se do naší třídy doslova vřítila paní profesorka Lelková a vyhlásila zahrání fanfár! Spolužákům pak sdělila, že David Broul skončil třetí a já, Jaroslav Moravec, na prvním místě s postupem do národního kola. Horlivě jsem očekával nějaké písemné sdělení, čehož jsem se za necelé dva týdny dočkal, a práce mohla začít. Požadavky mne doslova srazily na kolena. Napsat pět listů A4 o tomto dějepisném počinu a dále o tom, jak jsem hledal v okolí naučnou historickou stezku na dané téma. Spolu s tím nafotit, vymyslet a vytvořit vlastní informační panel, který na stezce není, a k tomu pro celou třídu napsat pracovní listy.

O dopisu jsem se zmínil paní profesorce Lelkové, a ta mi ihned začala pomáhat s nalezením historické informační stezky. Počali jsme tedy hledat společně, ale šlo to stěží, poněvadž jsme nemohli nic najít. Žádná historická stezka se v okolí nenacházela. Byli jsme z toho celí sešlí, hledali jsme, jak jsme mohli, spolužáci se dokonce nabídli, že mi pomohou, ale stále nic. Mysleli jsme na to ve dne v noci, skoro jsme nespali, jen abychom něco našli. Až náhle jsme nalezli pár krátkých naučných historických stezek v Markvarticích, a tak padlo rozhodnutí, že se tam v sobotu 1. května vyrazíme podívat. Plni napětí, očekávání a radosti z toho, že jsme něco konečně našli, jsme se s mojí rodinou a paní profesorkou chystali na výlet.

 V sobotu ráno nám ale paní profesorka sdělila, že se do Markvartic nejede, protože našla jinou naučnou stezku, a to v Nasavrkách, 95 kilometrů vzdálené obci nedaleko Chrudimi. Padlo nové rozhodnutí, že se příštího dne ráno vydáme do Nasavrk a tam se porozhlédneme, popřípadě nafotíme informační panely a nakoupíme nějaké letáky, časopisy či knihy.

Kolem osmé hodiny ranní jsme se konečně vydali na společný výlet do Nasavrk. Těšili jsme se na zhlédnutí naučné stezky o Keltech, ale věděli jsme dopředu, že o víkendech mají expozici zavřenou. To nás velmi mrzelo. Po příjezdu byla paní profesorka pevně rozhodnuta, že sežene nějakého průvodce nebo člověka, který by nám předal bližší informace o expozici. Měli jsme velké štěstí, poněvadž vstupní dveře nebyly zamknuty, a paní profesorka podnikla výpravu do nitra muzea. „Dobrý den, já nejsem zloděj, já jsem jen učitelka z Nové Paky!“ Po chvilce marného volání se objevil pan průvodce, který po vysvětlení situace ihned pochopil a s velkou ochotou nám předal materiály k expozici, a dokonce nás i ochotně po muzeu provedl. Expozice byla natolik brilantní, že jsme se tam chtěli zdržet i déle. Po prohlídce muzea jsme se vydali po stezce a postupovali podle mapky.

Postupně jsme nafotili všech 12 informačních panelů, které se nacházely u každé ze 12 zastávek, a prohlíželi si uvedená místa na stezce. Terén byl náročný, počasí nám přálo a vše se zkrátka vydařilo. Byli jsme z toho naprosto nadšeni a ohromně se nám ulevilo, že už máme alespoň jeden z úkolu splněný. Vrátili jsme se do Nové Paky a pokračovali v plnění všech uvedených zadání, jejichž splnění je důležité pro postup do národního kola. Při dalším zdolávání úkolů jsme zašli do veřejné i naší školní knihovny a hledali různé informace jak v knihách, tak i na internetu. V prezentaci práce nám pomohla domovská třída tercie. Díky pochopení a hlubokému soucítění mých spolužáků se mi podařilo dílo dokončit.

Veškerý zpracovaný materiál i zkušenosti jsem mohl zúročit v celostátním kole olympiády v Brně. Během celého týdne jsem musel obhájit svoji práci a prokázat znalosti v mnohých testech. Obohatil jsem si rozhled nejen setkáním s nadšenými vrstevníky, ale i možností poznat mnohé historické památky jak v Brně, tak i jeho okolí. Konkurence byla obrovská a já obhájil 17. místo (jako jediný reprezentant Královéhradeckého kraje) z celkového počtu 34. Bylo to zajímavé poznání, ale moc jsem se těšil zpět mezi své spolužáky, protože všeho moc škodí, i přílišné vědění.

David Broul, Jaroslav Moravec,     studenti tercie



Zdroj Schránka
Výlet do Nasavrk

Zdroj Schránka
Prezentace práce v tercii



Celostátní kolo dějepisné olympiády v Brně
Zdroj Schránka


Zdroj Schránka
Comments