ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

ČTYŘI ODPOLEDNE, ČTYŘI PŘEDSTAVENÍ: DIVADLU JE ZASE AŽ DO PŘÍŠTÍHO ŠKOLNÍHO ROKU KONEC

přidáno: 6. 5. 2019 5:59, autor: Gymnázium a SOŠPg Nová Paka

Další školní rok je za námi. Alespoň z pohledu těch, kteří letos pravidelně jezdili do Klicperova divadla v Hradci Králové. I tento rok měli žáci možnost zhlédnout čtyři představení z repertoáru Klicperáku.

Prvním představením byla komedie Klášterní ulice. Opravdu zábavná záležitost. Srovnání povolební euforie roku 1918 a povolebního zoufalství, které panovalo roku 2018 po znovuzvolení Miloše Zemana, bylo opravdu zvláštním způsobem legrační.

Následoval pohádkový příběh od Julia Zeyera. Nadčasová scéna představení Radúz a Mahulena velmi překvapila, ačkoliv Klicperovu divadlu se dá odpustit všechno. Laserovou show i metalické kostýmy, které byste u této klasiky čekali jen stěží. Nicméně jednalo se znovu o velmi povedenou inscenaci.

Třetím představením měla být další klasika, a sice Bratři Karamazovi.  Bohužel kvůli změně v programu jsme mohli vidět hru od současného britského autora Torbena  Bettse. Divadelní hru Vincenc jsme viděli v úplné české premiéře. Z čiré komedie popisující rozdíly mezi dvěma rodinami z různých společenských vrstev, řešící na první pohled úplně odlišné problémy se vyklubala tragikomedie, jejímž závěrem bylo, že až tolik rozdílné nebyly.

Posledním a soudě podle mě nejlepším představením bylo to poslední (jak se říká, to nejlepší na konec).  Moliérův Lakomec se zcela uhrančivou žlutou scénou v kontrastu s černými kostýmy a rekvizitami, kterým vévodilo veliké plyšové prase, mě nadchnul.  Samotný Harpagon dostal poté během čtyř děkovaček (na představení pro školy dost slušný výkon) jménem naší školy květinu jako poděkování, ale byl spíše na peníze, řekla bych…

Uteklo to jako voda. Když se těšíte na divadla, tak vám ten rok ve škole nepřijde tak dlouhý. Takže rada na konec: kdo si chce zkrátit školní rok, jezděte příště na divadla. Budete překvapeni, jak to funguje.

                                                                                                                                            Eliška Bochová 4. A


Comments