ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

DENÍČEK COMENIUS – SLOVINSKO

přidáno: 10. 4. 2012 23:44, autor: Marta Ehmigová   [ aktualizováno 10. 4. 2012 23:46 ]

Dne 24. 3. 2012 začala naše cesta do Slovinska. Vyrazili jsme v 4:30 ráno z Nové Paky, abychom přijeli včas do Prahy na Hlavní nádraží. V Praze jsme byli o hodinu dříve díky rychlé jízdě pana Pavelky. Během čekání na vlak jsme si zašli na kafe a pořídili pár fotek s kufry. Hodinka čekání uběhla velice rychle, a tak jsme byli šťastní, že už si v klidu můžeme jít sednout do prvního vlaku. Po necelých šesti hodinách jsme dojeli do Linzu, první přestupní stanice.

V Linzu je obrovské nádraží, proto jsme se ze začátku báli, abychom našli ten správný vlak, ale podařilo se. Druhým vlakem z Linzu do Salzburgu jsme cestovali asi hodinu a půl. První dva vlaky byly většinou dost prázdné, takže jsme si udělali pohodlí a v klidu si užívali jízdu. Proto nás překvapilo, že třetí vlak byl plný a my jsme si neměli ani kam sednout. Naštěstí většina lidí v rakouských lyžařských střediscích vystoupila a my jsme si mohli sednout. Čtvrtý vlak ze Spittalu byl nejlepší, byl úplně prázdný! Do Kranje jsme dojeli po dvanáctihodinové jízdě autem a vlakem.

 

Z Kranje nás odvezli minibusem do Škofja Loky, kde si nás už převzaly naše hostitelské rodiny.
 
Pavlína Zajícová (kvarta)

 

Neděle 25. 3. byla druhým dnem naší výpravy, takže vlastně první pořádný den ve Slovinsku. Na programu byla tento den Postojenska Jama (Jeskyně Postojná), což je největší jeskyně ve Slovinsku a druhá největší zpřístupněná jeskyně v Evropě. V osm hodin jsme se sešli u školy.

Všichni přišli včas, asi proto, že se nemohli dočkat a stálo to opravdu za to. Po cestě autobusem, která zabrala asi jedno menší ranní zdřímnutí, jímž jsme dohnali spánkový deficit po změně času, jsme byli na místě. V jeskyni jsme si posedali do vláčku. Čekala nás jízda krápníkovou jeskyní. Jeli jsme poměrně rychle, chvílemi jsme měli obavy, aby nás krápníky trčící ze stropu nebacily do hlavy při tak rychlé jízdě úzkými tunýlky plnými ostrých zatáček. Úzké tunely pak střídaly obrovské prostory, galerie. Všude kolem nás byly krápníky. Opravdu kouzelné místo. Zhruba po dvou kilometrech jsme vystoupili a pokračovali v procházce tou nádhernou krápníkovou krajinou. Samozřejmě jsme si poslechli i výklad o jeskyni, jejím původu a historii a taky o krápnících. V jeskyni mají i živočichy a jednoho pěstují v akváriu. Ve Slovinsku mu říkají človéška ríbica, u nás je známý jako macarát jeskynní.

 

Odpoledne nás čekalo hlavní město Lublaň – hlavní město Slovinska. Viděli jsme řadu zajímavých památek, prohlédli jsme si spoustu kostelů, soch, mostů a náměstí. Je to opravdu krásné město.

„Doma“ jsme byli poměrně rychle, Lublaň není zas tak moc daleko od Škofja Loky, kde jsme bydleli, a tak nám zbyl ještě volný večer.
 
Simona Fajferová (kvarta)
 
 

 

V pondělí jsme vstali stejně tak jako Slovinci vstávají do školy. Cestovali jsme školním autobusem. Ve škole nás čekala oficiální uvítací ceremonie. Na té nechyběl ani český velvyslanec ve Slovinsku, který se s námi ochotně vyfotil. Slovinci si pro nás připravili krátké pásmo. Zazpíval nám dětský sbor, zatancovali nám školáci v párech, trio zahrálo na harmoniku a nakonec slovinská děvčata, která nás hostila, předvedla krásně zazpívanou anglickou píseň. Následovala práce v učebnách. Překládali jsme anglická přísloví a překládali jsme je do jednotlivých jazyků. Po boloňských špagetách ve školní jídelně jsme se přesunuli k nádhernému a turisty hojně navštěvovanému jezeru Bled. Na místě jsme navštívili hrad nad jezerem. V luxusní hradní restauraci jsme pojedli místní specialitu - krémový dort. Na závěr našeho výletu jsme si sedli u jezera a pozorovali neodolatelnou přírodu. Prostě nádhera.
 
 
 
V úterý ráno jsme se vypravili do školy podívat se, jak probíhá výuka ve Slovinsku. Navštívili jsme hodinu zeměpisu, dějepisu, chemie. Potom následovala aktivita zaměřená na pověsti. Byli jsme rozděleni do skupin a každá skupina zpracovávala jinou pověst. Používali jsme různé metody, například jsme vytvářeli komiks online nebo kreslili pověst na papír a podobně. Pověsti jsme odprezentovali před obědem a pak už nás čekalo maso s rýží ve školní jídelně. Oběd ukončil oficiální úterní program a měli jsme volné odpoledne.
Markéta Svobodová, Anna Pavelková, Eva Bochová (kvinta)
 
Ve středu ráno jsme se sešli v devět hodin před školou. Dostali jsme svačiny a vydali se autobusem na prohlídku města Škofja Loka. Průvodce nás zavedl k nejstaršímu mostu ve městě, kde stojí socha Jana Nepomuckého. Na náměstí nám pověděl o nejstarších domech. Navštívili jsme i místní kostel. Poté jsme šli na hrad, kde nás čekala prohlídka místního muzea. Oběd jsme měli v rodinách, ale někteří zašli se svou rodinou na oběd do města. Od 16 hodin byl připravený závěrečný program ve škole, na kterém vystoupil dětský taneční soubor a také skupina akrobatických roztleskávaček, z jejichž salt nám přecházel zrak. Následovala diskotéka. Pak už nás jen čekala večeře a balení věcí.
Ve čtvrtek jsme se setkali před školou už v osm hodin. Zde jsme se rozloučili s našimi kamarády. Chvíli po osmé jsme se vydali do Kranje na vlak, který odjížděl v 9.12. Na naší cestě, která trvala 11 hodin, nás čekaly nakonec jen dva přestupy. Jeden v Salzburgu a druhý v Linzu. Na Hlavní nádraží v Praze jsme přijeli včas, ve 20.40. Cesta nám utekla docela rychle a už nám zbývala poslední část naší trasy, a to dopravit se s panem Pavelkou do Nové Paky.
Tereza Janatová, Markéta Havlová (kvinta)
 
Projekt obdržel grantovou podporu v rámci Programu celoživotního učení.
Videa slovinské školy na: http://www.oscg-info.si/video_vsebine
 
Comments