ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Exkurze do cukrovaru

přidáno: 12. 11. 2014 11:12, autor: Petra Křížová

Každý z nás ho denně používá, ale málokdo ví, kolik práce a úsilí se za jeho výrobou skrývá. A o čem je řeč? Přece o cukru! Proto jsme se my, žáci 3. G, rozhodli vyjet do nejznámějšího z českých cukrovarů v Dobrovici u Mladé Boleslavi. První listopadový čtvrtek jsme se shromáždili u školy a kolem půl osmé se za dohledu profesorského dua Křížová – Malý nasoukali do objednaného autobusu. Cesta proběhla bez komplikací, a tak jsme našeho prvního cíle v podobě parkoviště dobrovického areálu dosáhli při odbíjení deváté hodiny. Poté již následovala prohlídka okruhu s názvem „Technika a technologické procesy“, kterým nás provedla sama paní ředitelka dobrovických muzeí.

Měli jsme možnost prohlédnout si řadu historických strojů, které se v minulosti v závodě používaly, a dozvědět se, co se děje s cukrovou řepou, než se do cukrovaru vůbec dostane. Faktem, který mnohé z nás překvapil, byla informace, že čeští zemědělci pěstují řepu na ploše o velikosti téměř 38 tisíc hektarů, což dává našemu nevelkému státu možnost stát se kromě již vyhlášeného zpracovatele této suroviny i jejím významným vývozcem. Dále jsme se seznámili se šlechtickým rodem Thurn-Taxisů, kteří nechali cukrovar v roce 1831 založit v prostorách neobydleného dobrovického zámku. Nakonec přišla řeč i na současného vlastníka, zahraniční společnost Tereos TTD, za jejíhož dlouholetého působení došlo v areálu k rozsáhlé rekonstrukci a modernizaci (např. přibyla vápenka, dvě sila a chladicí věže). Následoval půlhodinový film o výrobě a produktech dobrovického cukrovaru a lihovaru.

Abychom se konečně vymanili z moci suché teorie a velkých čísel, vyrazili jsme po zhlédnutí dokumentu na pouť křížem krážem po areálu výrobny. Po celou dobu naší cesty nás provázela cukrová řepa ve všech svých rozmanitých podobách (např. řepné bulvy či řízky) při procesu výroby cukru. Jelikož ale většina z téměř tříhodinového výkladu probíhala venku, kde nepanovaly zrovna tropické teploty, počala úroveň naší pozornosti vlivem námrazy šedé kůry mozkové značně klesat. Paní ředitelka se však nenechala vyvést z míry a zavedla nás do budovy, ve které cukr spatřoval světlo světa již v podobě nám dobře známých krystalků. V těchto prostorách se naopak drželo takové teplo, že každý zalitoval toho, že si nepřibalil plavky. Odměnou za dobré chování nám nakonec bylo i několik ochutnávek cukru v jeho nejrůznějších výrobních fázích. Po degustaci jsme se vrátili na recepci pro  odložené batohy, poděkovali paní průvodkyni a plni dojmů nasedli do přistaveného autobusu.

Aby nedošlo k přeslazení organismu po celodenním „sladkém“ povídání, byla nám dopřána hodinová návštěva obchodního centra v Mladé Boleslavi. Poté už nic nebránilo tomu, abychom zvedli kotvy a zamířili zpět do Nové Paky. Já sama jsem si z exkurze odnesla mnoho přínosných poznatků a myslím si, že nebudu lhát, když totéž řeknu i o svých spolužácích. I kdybychom však zapomněli všechna řečená čísla a názvy výrobních procesů, budeme už napořád vědět, kolik práce se skrývá za „obyčejnou“ kostkou cukru.

Eliška Zvelebilová, 3. G

Comments