ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Geografická exkurze 3. G

přidáno: 9. 5. 2010 14:16, autor: Michal Malý

Čekali jsme dlouho, ale povedlo se! Ve středu 14. dubna jsme se spolu s panem profesorem Malým vydali na geografickou exkurzi do Krakonošova ráje – do samotných Krkonoš, abychom si vybrali dlouho očekávanou odměnu za projektový den ,,DEN JAZYKŮ ANEB TAM A ZPÁTKY“. Autobus nás vyzvedl před školou okolo 15. hodiny a nutno podotknout, že po drobném chaosu při nevědomí, do kterého ze dvou autobusů nastoupit, vyrazili jsme do Pece pod Sněžkou. Cesta rychle ubíhala, snad i díky soutěži, kdo udělá větší bublinu, provozované na sedmé až desáté sedačce. Ve Svobodě nad Úpou sice přišlo pro všechny účastníky exkurze malé zklamání v podobě drobné dešťové srážky. Vše nám ale vynahradil pohled na v tomto ročním období klidnou a ze zimy se probouzející Pec pod Sněžkou. Jak nás Míša Dlouhá informovala již dopředu, počítali jsme se zhruba 4km stoupavým úsekem, který budeme muset absolvovat pěšky s batohy na zádech. Zde se projevila fyzička každého z nás. Není divu, že se třída potrhala na několik částí a k chatě se stoupalo již ve skupinkách.  Zhruba po tři čtvrtině hodině srandy, povídání, hekání a vzdychání nastal onen vytoužený pohled – spatřili jsme ,, Javorku“, náš příbytek pro následující dva dny.

Je vidět, že se z nás stávají VYSPĚLÍ, INTELIGENTNÍ A ROZUMNÍ LIDÉ, neboť rozdělování pokojů nebylo zdaleka tak bouřlivé a vášnivé jako před téměř třemi lety o pár kilometrů blíže - na LVZ ve Velké Úpě. Na řadu měla přijít malá vycházka na Pražskou boudu, ovšem díky povětrnostním podmínkám a zlostným pohledům některých účastnic, se vedoucí exkurze pan profesor Malý rozhodl k programu ve společenské místnosti. Zahájila se tak plejáda nejrůznějších společenských her. Na pexeso, domino a kanastu se však nedostalo… Noční program pokračoval v bujarosti a celkovém veselí až do pozdních nočních, nebo spíše ranních hodin. Kupodivu se povedlo některým účastníkům exkurze uklidit tak, že se ostatním při vstávání zdálo, že do chaty teprve poprvé vkročili.

Zatímco ráno se mnozí rozkoukávali po krátkém spánku, Míša s Petrem se vypravili na oživovací procházku do Pece, kde vyzvedli Markétu, coby opozdilce celé exkurze. Spolu s ní měl dle původních plánů dorazit i p. pr. Michal Vejvoda, po odehraném fotbalovém zápase. Bohužel při zápase utrpěl vážné zranění a tak nás ještě ve středu večer informoval o smutné zprávě: ,,Celý kurz budete muset absolvovat beze mě, jen s panem Malým, ale bude vám volat p. ředitel…“. Ve chvíli, kdy jsme se vyškrábali zpět, všichni ostatní byli připraveni k hřebenové túře. Na Pražské boudě nastal kámen úrazu. Někteří byli pro vyjít na Liščí horu a vrátit se zpět za radovánkami, jiní zase pro výlet na Černou horu, jenž nebyla přes hustou mlhu ani vidět. Samozřejmě, že zdravý rozum zvítězil - spolu s druhou variantou. Cesta byla více než strmá a prakticky celá pokryta rozbředlou, pomalu odtávající vrstvou sněhu. Vrchol byl pokořen a my jsme začali prozkoumávat, ve které boudě bychom se mohli ohřát, či částečně usušit.  Bohužel, celé Krkonoše jsou v tomto období jako Šípkové království. Boudy zavřené, lanovky mimo provoz a rozhledny otevřené až od května. Nezbylo nám, než překousnout mokro a nacucané ponožky a dál se věnovat naší túře. Měli jsme štěstí, neboť nám počasí začalo přát – obloha se vyjasnila a slunce se ukázalo. V odpoledních hodinách, kdy jsme se rozmrazili u kachlových kamen a zahřáli nejrůznějšími druhy a variantami čaje, zalovili jsme v zásobách z domu. Chopili jsme se nádobí a okusili um řemesla kuchařského. Vařilo se všechno možné i nemožné - bramborový guláš, špagety, kuře na paprice, těstovinový salát… 

Posilněni večeří, pokračovali jsme v kolotoči večerních her. Asi největší úspěch sklízely krom her klasických (Aktivity, Twister, Flaška) hry ,,Já jsem malá kočička“, ,,Plácaná“, a hra z autorské dílny Míši, Alči, Verči, Ivy ,,Zajíčku nezlob se!“ pro starší a pokročilé. Nemusím snad ani připomínat, že díky bohatému fondu našich her a nápadů vydrželo silné jádro až do nočního sportovního turnaje na jednom nejmenovaném pokoji. Vzhledem k tomu, že pokoj sousedil dřevěnou příčkou přímo s pokojem pana profesora, který se jen malou chvíli před tím vydal ke spánku, nebudu se raději vyjadřovat, jaký ohlas získal ringo-frisbee-rugby turnaj mezi nezúčastněnými. Vyčerpáni po náročném dni a noci jsme zalehli do postelí, i když ne každému se podařilo vlézt do té své. Po poslední snídani plni nejen oschlého chleba, ale také skvělých zážitků, zabalili jsme si své zavazadla. Kupodivu byla o poznání lehčí, než při příjezdu. Před chatou jsme pořídili poslední skupinové foto a vydali se na cestu do Pece. Sluníčko pořádně ozářilo zasněžené vrcholky a nám bylo jen líto, že nemůžeme zůstat ještě o pár dní déle. Zpět do Paky jsme sice nepřijeli vyspalí a odpočatí, zato plni zážitků, ze kterých budeme ještě dlouho čerpat… 3. G

Prezentace PicasaWeb


Comments