ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Jak jsme se družili v belgickém Menenu

přidáno: 17. 6. 2010 1:35, autor: Michaela Matúšová   [ aktualizováno 17. 6. 2010 1:47 ]


Dne 6. 6. 2010 jsme se v odpoledních hodinách sešli na vlakové zastávce v Nové Pace. Nálada byla poněkud zamlklá, protože s námi čekali na vlak i naši rodiče. Vše se rozjelo v plném proudu až ve vlaku. Po příjezdu na Hlavní nádraží v Praze jsme se museli za palu sluníčka pěšky přemístit na nádraží Florenc, odkud nám odjížděl autobus Student Agenci žluté barvy. Sedli jsme si na lavičky a čekali na ten náš. Po odbavení jsme se mohli konečně odebrat do autobusu, který nás omámil studeným vzduchem z klimatizace. Teď už jsme mohli konečně odjet. Cestou jsme se dívali na film s posunutým zvukem nebo titulky, poslouchali rádia a hlavně David Broul poslouchal svého Šimka a Grossmanna nebo Pipkina. Příjemně nás potěšilo i občasné vyprávění pohádek. 



Zdroj Schránka


V noci jsme toho opravdu moc nenaspali, a proto jsme po výstupu v Bruselu museli vypadat velice zajímavě. První snídani jsme si dali v parku na lavičce a šli si prohlédnout např. čůrajícího chlapečka. Po krátké bruselské prohlídce jsme se odebrali na vlakové nádraží a odjeli do historického města Gentu. Gent je opravdu moc krásné a historické město, ale právě se zde předělávali tramvajové koleje, kvůli nastávajícím volbám, aby lidé viděli, že se něco děje. Většina chrámů byla zavřená, tak jsme se podívali alespoň do zvonice, chrámu svatého Bava a ke kanálu, kde po večerech vyhrávají a sedají studenti. My jsme si zde také sedli a vymýšleli hry, které budeme hrát. Mezi ně patřil Artefakt a hra “Kdo uvidí více daných věcí“. Z Gentu jsme se opět vlakem přemístili konečně do Menenu. Přesně jsme vymysleli, jak překvapíme naše Belgičany a Belgičanky. S kolečky pro oči vystřihnutými v novinách jsme se připlížili k belgické třídě a vykřikli: „Hi!“. Pro ně to nebylo překvapení, ale šok! Poté nás odvedli do jejich školní budovy- VTI 2, kde jsme si mohli vybrat, zda chceme kolu nebo fantu, která nám byla neustále nabízena celý týden. Myslím, že kolu nebo fantu si ještě hodně dlouho a rádi nedáme. Po vypití (v té době ještě chutnající) koly nebo fanty a snědení výborného jablečného koláče si pro nás přijeli naše dočasné rodiny, které nám poskytli ubytování, jídlo a pití, možnost anglické konverzace, ale taky nás alespoň trochu vzali mezi sebe. Naše rodiny se jmenovali: Lakiere, Loosvelt, Isebaert a paní profesorka Matúšová bydlela u Wylinových. Po špatné noci v autobuse jsme snad všichni poměrně brzo usnuli. 




Zdroj Schránka


Další den nás čekala prohlídka Menenu samotného, kterou nás provázel Bertin Sanders. Viděli jsme staré kazematy, park ter Walle, Grote markt a opět zvonici, které jsou v Belgii snad v každém městě. Po prohlídce nás čekala další prohlídka, tentokrát VTI 1, kde jsme i poobědvali dobrý oběd, při němž jsme byli exkurzí hlavně my pro žáky (mají na škole pouze 15 dívek a více než 700 chlapců). Po obědě byla v plánu návštěva Ieperu s Fransem Ugillem. Prohlédli jsme si vojenské opevnění a zavítali jsme i nakrátko do musea (kvůli málo času opravdu jen na krátko). Minibusem nás Frans dopravil zpět do VTI2, kde jsme nejprve pozorovali naše vyčerpané a vtipně vypadající belgické partnery při tělocviku a později s nimi přešli do VTI1. Tam jsme hráli hry s Quintenem Messelisem a Kurtem Devosem. Naše kolena vypadala z vlhkého trávníku velice zeleně a rodinky si nás zavezli rovnou domů. Třetí den ráno jsme absolvovali hodinu technologie, která byla pro některé z nás bojem, ale výsledky stály za to. Vlastnoručním výrobkem byli blikající lampičky kymácející se na pružině. Po vyčerpávající práci jsme si mohli udělat sendviče, ale den nekončil a proto jsme neodjeli do plánovaného města De Panne, nýbrž do Nieuwporttu. To vše kvůli jedné staré, vlámské hře s dřevěnými sýry. Po hře došlo na moře a jen někteří se odvážili vykoupat se. Z české výpravy pouze já, Karolína Halířová a Eva Bochová. ještě s vlhkými vlasy a solí na těle jsme se vrátili do Menenu. 



Zdroj Schránka


Poslední den s Belgičany (snad můžu říci za všechny) jsme si velice užili. Na návštěvu Brugg nás odvezl Frederik, svým osobitým stylem řízení. Při zahlédnutí všech těch velkých obchodů se suvenýry, oblečením a bižuterií na památky mnoho času nezbylo. Po příjezdu do Menenu se šlo do bazénu, kde jsme spolu začali opravdu více komunikovat a došlo i na zábavu… Poslední večer, který jsme trávili takhle pospolu, vyplnilo grilování a hry. Směli jsme ochutnat i nápoj ze šťávy, vína a ovoce jménem Sangria. Celá naše výprava dlouho do noci balila a spánek na nás přišel okolo 24:30.



Zdroj Schránka


Ráno jsme se rozloučili definitivně s městem Menen a odjeli do Bruselu, kde nás čekala prohlídka Evropského parlamentu, nákupy posledních suvenýrů a návštěva Atomia. S radostí i bez radosti jsme nasedli do autobusu a nechali se dovézt do Prahy, odkud jsme po rychlém přesunu odjeli vlakem zpět do Nové Paky. Po dobu výletu byla  Michaela Matúšová focena(hlavně při většině jízd vlakem nebo autobusem, kdy spala).



Zdroj Schránka


Napsala Karolína Halířová, žákyně tercie a účastnice zájezdu.


Comments