ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Jak jsme tvořili v Litoměřicích aneb plenér 3.A

přidáno: 29. 6. 2010 6:37, autor: Kateřina Krausová   [ aktualizováno 29. 6. 2010 11:56 ]
V pondělí 21.6 se celkem deset nás nejstatečnějších a nejšikovnějších vydalo na cestu do dosud neznámých končin. Cesta byla dlouhá a strastiplná, ale všichni jsme nakonec třhodinové kodrcání vlakem přečkali, protože kdo má dobrou náladu, víc ani nepotřebuje a nechali se dovézt do, bez nadsázky královského města, Litoměřic.
 Z posledních sil jsme svá asi stokilová břemena s tím absolutně nejnutnějším popotáhli ještě o dva kilometry dál k budově sokolovny, kde jsme byli ubytováni v pěkných pokojích. Potom již šlo vše ráz na ráz. Ještě téhož dne jsme se zregenerovali a vyrazili na lov svých prvních výtvarných děl. Večer jsme je na rozboru kriticky strhali a dalšího dne jsme se vydali spáchat lepší díla. Malovali a kreslili jsme téměř dnem, i nocí.
 Využili jsme různé techniky malby i kresby, různily se i náměty ( příroda, domy, sochy, ale i zátiší, která jsme kreslili po večerech a ve volných chvílích na pokojích ), i materiály (křídy, úhly, tempery, pastelky.. ). Dále jsme si vyzkoušeli například techniku zvanou street art, která veřte- nevěřte, nemá s graffiti nic společného. V rámci ní jsme se nebáli přidělat panáčkům na silnici to, co jim očividně chybělo, pozměnit vzhled i význam slov na plakátech, vykouzlit kolemjdoucím úsměv na rtech citátem, nebo rozzářit ulici sluncem, které ani v noci nezhasne.
Volné chvíle bez tvoření nám kulturním programem vyplnila naše jednoduše skvělá a nenahraditelná paní učitelka
K. Krasouvá. Neopomněli jsme navštívit například: Galerii naivního umění (dokonce jedinou v Evropě), výstavu shrnující vývoj uměleckých slohů, při které jsme si zopakovali a porovnali sloh gotický, renesanční a barokní a zkusili si vytvořit vynález hodný samotného Leonarda da Vinciho. Využili jsme také šance zúčastnit se čtvrteční vernisáže výstavy sochaře Jana Hendrycha a Richarda Konvičky nazvané Maso a Kost. Na výstavě jsme měli tu čest potkat osobně jednu z našich nejznámějších umělkyň 70. let, Jitku Válovou. Posledního dne večer jsme svůj kulturní program doplnili o návštěvu Litoměřických gotických sklepů, vedoucích pod celým náměstím. Jejich délka se odhaduje dokonce na 25 km podzemních chodeb.
 Ani po fyzické stránce naše těla nestrádala, nejaktivnější z nás se po náročném dni šli relaxovat do bazénu a všichni ( ať už stopem nebo pěšky ) jsme se přemístili na nedaleký kopec Radobýl, ze kterého kdysi K. H. Mácha viděl požár Litoměřic, po jehož hašení zemřel.
Litoměřice nás nenakrmily jen svojí krásou, čistotou města a zdobností zdejších staveb, ale i naše mlsné jazýčky si přišly na své. Ochutnali jsme pokrmy se zvláštnímy názvy i chutěmi. Například jednou, když jsme si v asijské restauraci objednali nudle s kuřecím masem, vietnamská prodavačka do kuchyně hrdě zahlásila „Baba!“, což nás lehce vyděsilo a po konzumaci jsme konstatovali, že takové kuřecí jsme ještě nejedli a ono „Baba!“ jsme volně přeložili na baf baf.
Kurz jsme hrdě zakončili vlastní výstavou - ve svém pokoji si každý znás na  vlastní postel vystavil výtvory za celý týden a pro ostatní návštěvníky připravil malé pohoštění. Poté jsme již znaveni naposledy padli do svých dočasných Litoměřických postýlek a ráno jsme se s malířskými deskami plnými pokladů vypravili na vlak směr Nová Paka – město.
  
PS: Naše díla budou k nahlédnutí od září před kabinetem Vv. Podnětná fota však můžete vidět už nyní na:
Vaše Pája Končická.........
Comments