ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

„Něco navíc“

přidáno: 21. 11. 2016 4:22, autor: Marián Klapka

Řádek 8. 11. v mém diáři kromě referátu na češtinu zaplňovala poznámka: beseda DS. Když se paní učitelka Daníčková zmínila, že v tento den přijdou na naši školu poreferovat dvě starší dámy o pronásledování komunistickým režimem, těžko bych si v tu chvíli myslela, že mě něco takového zaujme devátou vyučovací hodinu a ještě bude celé osazenstvo (pár učitelek, čtvrťáci z dějepisného semináře a dvě milé dámy) po skončení přesvědčeno, že jedna vyučovací hodina rozhodně nestačí.

První sympatická stařenka malého vzrůstu a neobvyklého elánu, paní Hana Truncová, nám prozradila, abychom prý nemuseli hádat, že je jí 93 let. Její až infantilně roztomilá kulatá hlava si získala pozornost stylem mluvy a živostí vzpomínek, točících se okolo života v Protektorátu (odvážný dětský pohled vstříc německému vojákovi, který se snažil v noci dostat do jejich dveří, hledajíc někoho …) a po válce v komunistickém Československu (tatínek pomáhá převádět za hranice). Hrůzné vzpomínky na mizící spolužačky označené žlutou hvězdou nebo pocity z vězení - temné samotky s mokrou omítkou a hmyzem či vězeňské porodnice naproti popravišti střídaly vzpomínky radostné - hranice u jejich baráku, zapadaná sněhem, rozrytá jenom od stop lyží, nebo šťastný a hlavně společně sdílený život na vesnici.

Její o něco mladší kolegyně, paní Blanka Čílová, sama vězněná nebyla, ale žila po boku dvou mužů (postupně, samozřejmě), kteří bohužel vězněni byli. Uvedla nás do tématu, představila organizaci s názvem Konfederace politických vězňů, jejímiž členkami obě jsou,  a dokonce nám zarecitovala báseň národního charakteru. Náležitě průbojně, ovšem. Upíjela vodu ze skleničky, nostalgicky a trochu skelně hleděla k zemi, když její „sestra“ vyprávěla, anebo usměrnila tok vyprávění, když to bylo potřeba.

Jak dlouho nebo přesně kvůli čemu byla paní Truncová vězněná, jsme se sice nedozvěděli, to ale nevadilo. Jak na začátku sama uvedla, přišly k nám s „něčím navíc“, co bychom z učebnic dějepisu nevyčetli…Krom toho jsou taková setkání  více než zajímavá a obohacující. Jsou potřeba.

Potřeba je také zmínit, že lidé věznění v dobách minulých nebyli  jen zločinci, vrazi nebo vlastizrádci, ačkoliv i  s takovými byli zavřeni nebo byli sami  za takové označeni. Jednalo se o intelektuály, vzdělance nebo jen dobré lidi, nepohodlné režimu. Ať už nacistickému nebo komunistickému.

Se zvoněním dámy obdržely květiny a poté už musely jet, za tmy se paní Haně Truncové totiž špatně řídí…

 

                                                                                                 Alžběta Dvořáková, 4. G

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                      

Comments