ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Ohlédnutí za Anglií podruhé

přidáno: 14. 4. 2015 15:17, autor: Vlasta Drábková   [ Aktualizováno 15. 4. 2015 1:03 uživatelem Gymnázium a SOŠPg Nová Paka ]

Konec března byl pro některé žáky gymnázia běžnou součástí školního roku, jiní jej trávili ve větrné a chladné Anglii. O šťastném návratu jsme na webových stránkách školy neprodleně informovali. Mnozí však jistě vzpomínáte, že se rozsah tohoto oznámení blížil spíše esemesce než článku. Rádi bychom tento nedostatek odstranili a podělili se alespoň o ty nejzářivější momenty, ať už svítily jasnými a veselými barvami, nebo zlověstně blikaly výstražnou červenou.

Přestože jsme relativně velká škola a snažíme se žákům poznávací zájezd do Anglie nabízet co nejčastěji, naplnit autobus rozhodně nepatří k jednoduchým úkolům. Letos se podařilo vyjet po dvou letech.  Náklady na týdenní cesty po zemi za kanálem již přesahují desetitisícovou investici, a tak se nelze divit, že s placením v některých rodinách vypomáhali vzorní prarodiče či dokonce Ježíšek.

Dost bylo úvodu, vrhněme se do víru cestování: sobotní odjezd v podvečerních hodinách sliboval bezesnou noc, trocha nepohodlí však byla okamžitě zapomenuta při první zastávce.  Autobus nás v neděli ráno vyplivl přímo u paty Eiffelovy věže, pařížské dominanty. Poté následovala „klasika“ – procházka centrem až k slavnému chrámu Notre-Dame, jeho prohlídka a také to nejdůležitější – rozchod!  

Jednodenní zastávka v Paříži odstartovala naše putování a narovnala naše ohnutá záda před dlouhou cestou na sever Anglie. Byl to výtečný předkrm před hlavním chodem, jenž nás teprve čekal, ale také klid před bouří, o níž jsme zatím neměli ani potuchy. Pondělní ráno začalo nervózním spěchem řidičů k trajektu. Trocha kufrování, příjezd k přístavišti na poslední chvíli. Bude patnáct minut stačit na pasovou kontrolu? Rozhodně ne. Zvlášť když doklady jednoho z nás nejsou v pořádku. Čůrky potu po zádech nám nestékají jen díky mrazivému větru, v němž si domlouváme další scénář.

Netušíme, co způsobilo obrat britských „immigration control officers“ a snad po tom ani nepátráme. Hlavně že můžeme komplet pokračovat i za kanál. Zbytek pondělka plynul hladce, autobus ukrajoval britské míle a my se těšili na Nottingham s nejstarší anglickou hospodou a místním Nikolou Šuhajem alias Robinem Hoodem. Podvečer nás zastihl v Sherwoodu. Lepší timing pro návštěvu tohoto místa jsme si nemohli přát. Byli jsme jedinou skupinou obdivující mnohaleté stromy, červánky a postupující soumrak dodávaly místu neopakovatelnou atmosféru.

Úterní program nabídl dopolední návštěvu Howard Castle, zámeckého komplexu s nádhernými zahradami. Každý si v místě našel to své. Ti trpící nedostatkem pohybu si pohráli na dětském hřišti, botanikové obdivovali krásy jarní přírody: tisíce kvetoucích narcisů a stovky rododendronů připravených ty první co nevidět následovat. Milovníci historie se pokochali prohlídkou zámeckého sídla. Pro Čecha bylo víc než poučné na vlastní oči spatřit sídlo, jehož majitelům nebylo bráněno starat se o své statky po celé dvacáté století.

Odpoledne patřilo centru Yorku, především slavné katedrále zvané Minster a také návštěvě Vikingského muzea, jež se vzorně snažilo tehdejší život seveřanů přiblížit co nejautentičtěji. Zřejmě málokdo zapomene na onen nepříjemný pach doprovázející celou prohlídku, který měl dotvářet celkový dojem vikingského města.

Středeční cestou do jezerní oblasti zájezd vrcholil v linii poznávání krás anglické přírody. Sněhová přeháňka cestou na sever rozhodně nebyla jediným pozdravem odcházející zimy. Studenty hřálo mládí, nás dospělé kdejaká vrstva navíc, ať už to byly troje ponožky či kalhoty od pyžama navlečené pod džínami. Keswick, malebné městečko rozprostírající se na břehu jednoho z jezer, lákalo svými početnými hospůdkami k teplému čaji. My jsme však spěchali k lodi, padesátiminutová projížďka měla poodhalit většinu zákrut jezera Derwent Water.

Předposlední den znamenal návrat do měst, tentokrát do Manchesteru a Liverpoolu. Návštěva slavného fotbalového stadionu Old Trafford pobízela některé fanoušky Chelsea k drobným provokacím, velikost stavby spolu se štítky na mnoha sedačkách, jež dokazovaly delší než pětadvacetileté fanouškovství „majitele“ místa, daly některým protimanchesterovským komentářům rychle vychladnout. Liverpool, kolébka slavných The Beatles, nás přivítal svým Beatles Story muzeem, uchvátil svou kompaktní architekturou a uspokojil Primarkem. (Nevíte-li, co je Primark, jako byste nebyli! Každý přeci nakupuje v Primarku!)

A už je tu pátek, kufry jsou zpátky v autobusu, všichni zamávali svým ubytovatelům (zážitky z rodin by vydaly na další článek…) a cestu do Londýna si krátíme sledováním filmu. Jedeme vstříc poslednímu dni, možná také nejnáročnějšímu. Po poledni vystupujeme na Greenwichi, procházíme parkem směrem k místní observatoři a také proslulému nultému poledníku. Je čas zamířit do centra; opět přichází na řadu plavba, tentokráte po Temži, sledujeme staré doky přestavěné na luxusní byty, londýnský mrakodrap, podle tvaru a vnějšího materiálu příznačně pojmenovaný „Střep“. Tower Bridge nás vítá a oznamuje konec projížďky.

Čeká nás odpolední a večerní Londýn a pěší přesuny mezi jednotlivými místy. Od Toweru spěcháme ke katedrále svatého Pavla. Dovnitř se ještě stihneme podívat, ochoz v kupoli, tzv. Whispering Gallery, je však po šestnácté hodině uzavřen. Nevadí, i tak cítíme sílu místa. Podvečer trávíme v Covent Garden a utrácíme zbývající kapesné. Na Trafalgar Square dorážíme se tmou. Začíná poslední rozchod. Část žáků mizí v National Gallery (je zdarma a disponuje záchody), jiné přitahuje magnet jménem McDonald´s. Více než polovina neúnavných turistů ještě s průvodkyní spěchá k Buckinghamskému paláci; navštívit britskou metropoli a nechat si ujít královské sídlo by byl hřích.

Devátá večerní startuje náš přesun k autobusu. Cestou se kocháme nasvícenými krásami Westminsterského opatství a budovami Parlamentu včetně Alžbětiny věže (často bývá mylně nazývána Big Ben podle jejího slavného zvonu). Naše turistické zážitky uzavírá jízda metrem, vše probíhá hladce. A už je tu autobus a s ním večeře, párky s českým chlebem, které nám připomínají náš blížící se návrat domů.

Stýská se vám? Připomeňte si týden v Anglii na: http://vlastadrabkova.rajce.idnes.cz/Anglie_2015/              


Comments