ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Pan kardinál rozzářil aulu novopackého gymnázia

přidáno: 25. 6. 2015 23:36, autor: Pavel Matějovský


V úterý 23. června se v aule novopackého gymnázia a SOŠPg konala beseda s kardinálem Miloslavem

Vlkem. A ti studenti a pedagogové, kteří se jí zúčastnili, dlouho nezapomenou. Skromnost, lidskost,

klasické vzdělání (suverénní znalost řečtiny a latiny), přirozená autorita, laskavá vlídnost, ale také

neutuchající entusiasmus a mladost ducha moudrého starého pána přítomné auditorium doslova

oslnily.

Hlavním tématem povídání pana kardinála se staly hodnoty v dnešním světě, přesněji řečeno jejich

absence a nutnost vybudování nějakého pozitivního přístupu ke světu. Kardinál Vlk sdělil

posluchačům, že nemá příliš v oblibě slovo morálka - zřejmě coby člověkem uměle vytvořený

konstrukt. Zdůraznil stav duchovní vyprázdněnosti moderního světa, nahrazování opravdových

hodnot zlatým teletem povrchního konzumu a konstatoval absenci nějakého hlubšího kompasu

v srdcích a duších lidí. Základní chyba podle něho začala ve VFR – heslo Rovnost, volnost, bratrství prý

přivedlo Evropu ke dvěma totalitním ideologiím 20. století. Pan kardinál upřímně přiznal, že si „hodlá

přihřát svou polívčičku“ a že za onu kýženou duchovní kotvu považuje tradiční, dvoutisíciletý odkaz

křesťanství v našem evropském kulturním prostoru. Neprováděl však žádnou násilnou propagandu

či náboženskou agitaci.  Zcela upřímně, zdánlivě prostým jazykem formuloval své názory a moudré

postřehy. Přitom však prokázal vynikající znalost rétoriky. Nikam nespěchal, ale přesto dokázal

v omezeném časovém horizontu sdělit kultivovanou formou, zřetelně a jasně opravdu mnoho.

Zasvěcení hovořil o duchovním hledání dnešních lidí, líčil sílící snahu o návrat ke kořenům

i u osobností našeho veřejného života (zmínil konkrétně např. gen. Pavla, vrchní st. zástupkyni

Bradáčovou či přední sportovce). Češi podle názoru pana kardinála nejsou takoví ateisté,

jak se obecně traduje. Je to prý i závěr bývalého papeže Benedikta.

Při odpovědích na dotazy vyjádřil přesvědčení, že dnešní mladí jsou stejní, jako bývali mladí lidé dřív –

doslova: „Stejné divadlo, jen jiné kulisy“. Na aktuální otázku maturanta Broula týkající se mistra Jana

Husa reagoval doslova s nadšením. Prohlásil, že na tomto tématu pracuje již 25 let. Že je rád,

že přispěl k dosažení značné tolerance vůči Husovi a jeho označení za reformátora ze strany papeže

Jana Pavla II. Podle kardinála Vlka i dnešní papež František Husa uznává a lituje jeho upálení. S tímto

tématem bylo spojeno i velmi poutavé vyprávění o návštěvě české delegace u papeže Františka.

Islám označil kardinál Vlk za náboženství setrvávající hodnotově spíše ve středověku, nepovažuje jej

však za líheň terorismu, jen se obává střetu kultur a kritizuje Evropu za „vyklízení pozic“. Poněkud

kontrapunktní dotazy zavedly pana kardinála k tématu satanismu, exorcismu a rodičovství

homosexuálních rodičů, ale i zde vždy odpověděl velmi důstojně a vcelku logicky konzervativně.

Postavil se tedy na stranu tzv. tradiční rodiny, přičemž hovořil o dělbě rolí mezi mužem (racionalita)

a ženou (srdce). A právě ženy vyzval k tomu, aby se nezříkaly svého původního poslání, být

nositelkami lásky, již označil za hlavní a nedůležitější hodnotu života nás všech. I na odlehčující otázku

ohledně kněžského kolárku (přesně: „Co to máte na krku za pásek místo kravaty?“) odpověděl pan

kardinál s lehkým pousmáním, že je to móda trvající v církvi již asi 800 let a že je to též znak odlišující

příslušníky církve od ostatních.

Pan kardinál Vlk prokázal znalost lidských osudů a povah a značnou trpělivost, vždyť on sám 12 let

čekal na vysvěcení. V 70. letech byl dokonce i umývačem oken. K jeho překvapení ho z této role zná

i papež František, který si přečetl knihu na toto téma. Kouzelným návratem do dětství se pro

Miloslava Vlka staly vzpomínky na rozhodnutí, kdy se stal knězem. V 11 letech jej inspiroval nápis

Staň se knězem. Odtud už jej vedlo jeho vnitřní rozhodnutí altruisticky se věnovat druhým přes

klikaté cesty osudu, přes komunistický zákaz výkonu kněžského povolání, přes povinnou účast

"v pracovním procesu", až k vysněné práci duchovního pastýře. Velmi skromně zmínil pouze některé

z velikého rozsahu svých aktivit, jen okrajově zmínil své kontakty na dokonce několik papežů. Vůbec

se nehonosil kteroukoli z celé řady svých funkcí. Pan kardinál nelituje ničeho ve svém životě, cítí

se být šťastným a totéž nezištně přeje všem ostatním. Velmi si „šplhnul“ u přítomných studentů svou

technickou zdatností, kdy jen tak mezi řečí vyřídil dva hovory mobilem. A to prý má ještě Ipod!

Každopádně si vysloužil spontánní potlesk vyjadřující hluboký respekt všech přítomných, dokonce

včetně zavilých ateistů.

Jsme velice rádi, že jsme mohli strávit dvě hodiny času s tak výjimečným člověkem, jakým je pan

kardinál Vlk. Navzdory svým 83 letům věku je v obdivuhodně formě fyzické i duchovní, je člověkem

obdivuhodným a následováníhodným. To představuje v právě v dnešní cynické době absence

pozitivních vzorů, kdy se zejména mladým lidem jen stěží hledá životní cesta a pro učitele je těžké jim

předkládat správné příklady, doslova malý zázrak. Pan kardinál opravdu rozzářil aulu novopackého

gymnázia jako věčné světlo majáku, a to svým nefalšovaným člověčenstvím, vstřícnou a laskavou

tolerancí, přátelským vystupováním a pozitivním programem lásky k bližnímu. Pane kardinále, díky,

a ať Vám optimismus a radost ze života vydrží ještě mnoho let..

PaedDr. Stanislav Bendl




Comments