ÚVOD‎ > ‎Články‎ > ‎

Výlet do Německa - 1. 6. 2018

přidáno: 12. 6. 2018 1:13, autor: Marián Klapka
Psalo se datum 1. června 2018, když naše škola vyrazila na výlet do sousedního Německa.  A já jsem byla součástí školní výpravy, proto Vám teď vše převyprávím.

První karambol se nás potkal ještě před odjezdem. S kamarádkou jsme totiž zaspaly, zase. Začíná se stávat pravidlem, že naše skupinka dorazí k autobusu jako poslední. Naštěstí nás vzbudil náš „odvoz“ a my po spěšném zabalení nejnutnějších potřeb rychlostí blesku míříme ke gymplu. Tam na nás už všichni čekají, jako vždy. Jsou nám zkontrolovány doklady, pohodlně se usazujeme do sedaček žlutého autobusu a vyrážíme. Naším cílem je Orlí hnízdo, což je neoficiální název pro horské sídlo Adolfa Hitlera. Dále solný důl Berchtesgaden a díky brzkému odjezdu stihneme i horské jezero Königssee.

Po úmorné několikahodinové cestě jsme dorazili k jezeru Königssee. Půvab tamní přírody je sice pověstný, přesto se vám ho budu snažit popsat vlastníma očima. Byl to nádherný pohled. Pohled na jezero z malého přístavu, odkud se před vámi prostírá modravá vodní plocha, nad jezerem se vypínají horská skaliska a krásu korunuje zeleň stromů na březích. Do toho si představte skupinu Asiatů fotící naprosto vše a změť hlasů a jazyků kolem Vás. Jednoduše krása. U jezera jsme dostali čas se porozhlédnout po malebném okolí. Někteří se šli projít po cestě vinoucí se kolem jezera a vedoucí k chatě, od níž byl další skvostný výhled na jezero a přístav.

V určený čas jsme opustili parkoviště u jezera Königssee a vydali se dál. Náš kanárkově žlutý autobus nás dovezl k solnému dolu Berchtesgaden, který minulý rok oslavil 500 let od svého vzniku. Pro mě osobně byla návštěva  tohoto dolu asi největším zážitkem celého dne. Sice jsme si museli před sestupem do dolu obléci nepříliš slušivé a nepohodlné kombinézy (kvůli nízkým teplotám dole v dole), ale na intenzitě to zážitkům neubralo. Do solného dolu nás odvezl vláček, poté jsme se několikrát sklouzli po dřevěné skluzavce, svezli se výtahem a pluli na lodi po solné vodní ploše; část trasy jsme ovšem absolvovali po svých. Úžasné bylo, že veškerá informační videa a výklad jsme měli k dispozici v rodném jazyce, takže jsme všemu rozuměli a leccos si i zapamatovali. Solný důl byl fascinující a prohlídkový okruh byl velmi sofistikovaně vytvořen, byla jsem naprosto okouzlená.

Bohužel jsme doly museli opustit a putovat dál. Posledním bodem v programu tohoto krásného dne bylo Orlí hnízdo. Jak nejspíš mnozí z Vás vědí, bylo to horské sídlo Adolfa Hitlera, ten ale na vrcholku absolvoval asi jen 14 návštěv, jelikož se obával bombardování (nepřátelští letci se opravdu snažili toto místo zasáhnout). A můj dojem upřímně? Mě na tomto místě nejvíce děsila informace o míře převýšení (700 m), protože jízda speciálním autobusem představovala pohromu pro můj žaludek. Na vrchol jsme vyjeli po 20 minutách, které pro mě byly utrpením. Úplně nahoru se však autobusem nedostanete. Musíte projít 124 metrovým tunelem k výtahu vedoucímu středem hory, který Vás dopraví na samotný vrchol a hravě zdolá dalších 124 metrů. Když vystoupíte a vyjdete ven z chaty, ohromí vás výhled na alpské údolí i strmé štíty hor. Tedy pokud se vám kolem nepřevaluje mlha, jako se to stalo nám. Kdyby nebylo všudypřítomných davů lidí, bylo by to celé dokonalé. Výhled byl famózní a mě klesla brada. Najednou jsem pochopila, proč lidé lezou na vršky skal jištěni jen provazy: pro ten výhled to člověk udělá. Všichni tušíte, že na tomto místě vznikly spousty, ale opravdu spousty fotografií.

 Zde, na Orlím hnízdě, nás potkala druhá komplikace. Asi dvanáct členů naší skupiny (včetně našich profesorek!) podcenilo hordu lidí, která se ve vlnách valila všude kolem nás. Nebyli jsme příliš prozíraví a mysleli jsme si, že námi rezervovaný autobus na cestu dolů stíháme. Avšak opak byl pravdou. Když jsme spěšně zamířili k výtahu, všude kolem se najednou vyrojila hromada lidí, kteří chtěli taktéž pryč. A co teď? Čekali jsme a zděšeně sledovali čas. Stihneme to, musíme, prostě v tunelu poběžíme, ale autobus nám neujede! V to jsme úpěnlivě doufali, jenže marně. Sice jsme se nahrnuli do výtahu a rychle proběhli tunelem, autobus už byl ale fuč…

 Co se dělo dál? Vyčkali jsme příjezdu dalších autobusů, zdárně dojeli k našemu autobusu a vyrazili domů. Po dlouhé a náročné cestě jsme okolo půlnoci dorazili před náš vzdělávací ústav. Všichni jsme byli spokojení a naše touha po cestování byla na kratičký moment uspokojena. Výlet byl jednoznačně krásný, dokonce jsme vzdor předpovědi měli příznivé počasí a pláštěnka nám v batohu jen zabírala místo. Naštěstí.

Kam se vydáme příště?

 

Karolína Roudná, 2.G

Gymnázium a SOŠPg Nová Paka

Comments